Budete asi překvapeni, ale včela medonosná – Apis melifera, nepřináší do úlu med. Včely si do úlu přináší suroviny na výrobu medu – květový nektar nebo medovici.
Nektar je výměšek rostlinných žláz, které se nachází nejčastěji ve květu. Rostlina používá nektar jako lákadlo na včely i jiný hmyz, který ji má opylit. Medovice je hustá sladká šťáva, kterou producenti medovice, nejčastěji listové mšice, mery a puklice, živící se rostlinnou šťávou, vylučují na větvičky jehličnatých a listy listnatých stromů. Je to ta šťáva, kterou mají rádi i mravenci. Včely přinášejí nektar nebo medovici do úlu a předávají je úlovým včelám, které je pomocí šťáv vylučovaných hltanovými žlázami a odpařováním vody zpracovávají na med. Nektar obsahuje 30 % až 95 % vody a 5 % až 70 % cukrů, medovice obsahuje zpravidla méně než 25 % vody a více než 30 % cukrů. Včelami zpracovaný zralý med obsahuje pouze 17 % až 20 % vody, především proto je mikrobiálně stálý. Med s vyšším obsahem vody může začít kvasit. Pak včela svými enzymy přemění převažující sacharózu na jednoduché cukry a navíc takto zpracovanou surovinu obohatí o další enzymy. Poté med uloží v plástvích úlů a tyto plástve zakonzervuje voskovými víčky. Tam med dozrává do své lahodné podoby. Při tomto procesu vynaloží včela obrovské úsilí. Jen pro představu, pro získání 1000 g (to je objemově 0.7 litru) medu musí včely sesbírat nektar z jednoho milionu květů, což představuje asi 150 tisíc výletů pro nektar a pro včely navíc obrovskou vzdálenost.